Na parkovišti před Woox domem vypadá Freightliner ze sedmdesátého čtvrtého impozantně. Sice s ním nejde popojet, páč něco netlakuje a pak už ani nastartovat bo se vybíjí i když stojí, ale to by rozladilo toliko zapšklého negativistu, nás entuziasty vůbec. Hnedle vedle máme servis na autobusy, tam to chlapi poladí.

Za sedm a půl tisíce už to ani nesvítí, nejde vytáhnout klíček ze startování a hadice, co z nich má fučet vítr do návěsu, tají dech

• -
  Pane Nárožný, co teď?
• -
  Co já vím, zkuste v Polsku.
• -
  Dzieň dobry, tak to bude nová spojka, kompletní rozvody vzduchu, elektrika je taky po smrti, topení a tak, ale uděláme to levně, 25 000 zlotých.
• -
  To je 150 000 korun? Aha. Ale ta spojka by měla mít šroub a po tom to vezmete kladivem a jede se dál.
• -
  No ták, to tak jest, ale jednou to po šroubu vezmete kladivem naposledy a pak už to nejde, musí se to vyměnit. Poslední úder vyšel na pána před váma.
• -
  Nech bendže.
• -
  Ale hadice musíme objednat z Ameriky, počítejte měsíc a půl.
• -
  Ty jsou ale k mání na každé benzínce
• -
  To jo, my je tam necháme koupit na benzínce. Měsíc a půl to pak jede lodí.

Za měsíc a půl je hotovo, auto sice nedojede k jesenickému hangáru, páč v prvním kopci našich krásných hor začne prokluzovat nová spojka, ale známý známého by mohl vědět co s tím. Prý sešrotovat. Nebo spravit.

Za další měsíc a několik desítek tisíc v jiném servise startujem, řadíme, jezdíme, svítíme a fučíme. Život na jaře dvatisíce čtrnáctého je krásný.